Co je to sloveso?

Slovesa jsou slova, která označují akce nebo stavy. Slovesa mají formu napjatosti (přítomná, minulá, budoucí napjatost), jakož i podobu osoby (1, 2, 3 osoby) a čísel (singulární a množné číslo). Slovesa v minulém čase mají podobu pohlaví a čísla.

Návod k použití

1

Slovesa v ruském jazyce tvoří druhový pár (dokonalá a nedokonalá forma). Například „think“ je nedokonalý pohled a „think up“ je perfektní pohled. Faktem je, že nedokonalá slovesa odpovídají na otázku „co dělat?“ A dokonalá slovesa odpovídají na otázku „co dělat?“.

2

Slovesa v ruštině lze použít jako indikativní, imperativní a podmíněnou náladu. Ve větách „Myslím, “ „Myslel jsem, “ „Budu myslet, “ se v orientační náladě používají slovesa, protože mluví o akcích, které nastanou, nastaly nebo se objeví. Ve větě „Mysli a piš!“ slovesa se používají v imperativní náladě, protože zde je vydán příkaz nebo je vyslovena žádost o něco. Věta „Přemýšlel bych, kdybych o tom věděl“ naznačuje, že k akci nedošlo, ale mohlo dojít za určitých podmínek, proto je to podmíněná nálada.

3

Člověk by měl rozlišovat neurčitou podobu slovesa - nekonečno. Je to neměnný slovesný tvar. Označuje akci nebo podmínku, ale neurčuje ani čas, osobu ani číslo. Infinitiv může skončit „t“ (řekněme, plavat), na „ti“ (jít, nosit), na „jehož“ (lehnout si, postarat se). Slovesa končící na „sy“ nebo „sy“ se nazývají reflexivní.

4

Současný čas se používá, když mluvíme o akcích probíhajících v daném okamžiku, neustále se opakujících. Uplynulý čas se používá, když mluvíme o událostech, které již nastaly. Budoucí čas znamená, že k akci dojde v budoucnu, bude se opakovat, mít výsledek. Existují dvě formy budoucího napětí (jednoduché a komplexní). „Půjdu“ je jednoduchý budoucí čas. „Já půjdu“ je těžký budoucí čas.

5

Slovesa v ruštině patří do konjugace I, II. Slovesa končící „inf“ v infinitivu, zpravidla patří do konjugace I. Sloveso „it“ se zpravidla vztahuje na II konjugaci. Avšak v ruském jazyce existují výjimečná slovesa, která si musíte zapamatovat. Sloveso „oholit“, „ležet“ se tedy nevztahuje na konjugaci II. Ale konjugace II zahrnuje některá slovesa výjimek, ve kterých infinitiv končí „v“ a „v“. Toto jsou slovesa „hlídat“, „vidět“, „vydržet“, „nenávidět“, „urážet“, „záviset“, „kroužit“, „řídit“, „držet“, „slyšet“, „dýchat“.

6

Slovesa v ruštině jsou také rozdělena na tranzitivní a netranzitivní. Pokud akce subjektu přejde k objektu, jedná se o tranzitivní sloveso („Jím pomeranč“), pokud ne, jedná se o intransitivní sloveso („spím“). Slovesa v aktivním hlase se používají, když nás primárně zajímá předmět („Slunce osvětluje Zemi“). Pasivní hlas se používá v opačném případě, kdy se řečník více zajímá o objekt („Země je osvětlena Sluncem“).