Podstatné jméno jako součást řeči: atributy

Podstatné jméno je jednou z nejčastěji používaných částí řeči v ruštině. Používá se k označení objektů, ale může provádět i jiné funkce. Jaké známky může mít?

Podstatné jméno, které se často nazývá jednoduše substantivem, je zvláštní součástí řeči, jehož rozsah použití v ruském jazyce je velmi široký. Poměrně často se používá k označení různých druhů objektů (například postel), ale mohou také označovat akce (například běh), podmínky (například strach) nebo kvalitu (například modrá) objektů a osob. Všechny tyto varianty substantiv jsou spojeny tím, že musí odpovědět na otázku „Kdo?“ nebo "co?"

Morfologické a syntaktické vlastnosti substantiva

Morfologické rysy této části řeči zahrnují tři hlavní kategorie - pohlaví, případ a číslo. Každý z těchto příznaků má navíc variační charakter, i když stupeň této proměnlivosti se může lišit. Takže v ruštině může podstatné jméno patřit k jednomu ze tří pohlaví (mužský, ženský nebo kastrovaný), může být v jednom ze šesti případů (nominativní, genitivní, dativní, obviňující, instrumentální nebo předložkové), mít tvar jednoho ze dvou čísel (singulární nebo množné číslo). V tomto případě se změna podstatného jména podle případů a čísel nazývá deklinace.

Syntaktické rysy této části řeči zahrnují pozice, které podstatné jméno může obsáhnout ve větě. Nejčastěji tak funguje jako subjekt, který o tom informuje nebo kdo je předmětem akce. Může však také sloužit jako doplněk, definice (v zásadě v souladu se zbytkem návrhu prostřednictvím předložek), okolnosti (například okolnosti místa) a další členové návrhu.